"Jéé, ty jsou rozkošný!" Povzdechla jsem si, když jsem prvně spatřila 9 dvoudenních klubíček, které natahovali své čumáčky směrem k mamince. Zatím bylo jedno jako druhé, malinké, roztomilé a beze znaků. "Tak to jsou Tibetské dogy… velký, ale přesto ještě malý hlídači!", řekla jsem si pro sebe a dále na ně vzhlížela. V tom už mamka jedno z nich chňapla a s radostí se s ním mazlila. Štěňátko, sic ještě slepé, statečně drželo a nechalo se laskat a očichávat. Né, že by jsme byli nějací divoši, nebo snad psi, ale malé štěně jsme opravdu očichávali. Protože každé malé štěňátko tak nádherně a sladce voní.

Štěňátka rozlepila očka a každým dnem rostla a papkala a zase rostla. A my? Pravidelně jsme se chodili na ty zázraky dívat. Minimálně jednou týdně jsme se těšili ze štěňátek a začínali rozlišovat jejich znaky. Již nebylo jedno jako druhé. Na první pohled měli skoro všichni stejné barevné odznaky, ale po přezkoumání bylo vidět, jak každý z nich je jiný, svým způsobem odlišný. Jen dvě malé fenečky zůstaly černé s bílým znakem

"Černá není moc obvyklá", řekla nám chovatelka, milá a milující své psy, paní Renata Žižková. Původně jsme chtěli modrou, ale i černé byly opravdu krásné. Jedna nám opravdu učarovala. Již ve svém věku dvou měsíců měla mohutnou hlavu a působila elegantně. Ale ještě neměla vyhráno! V rodině jsme sváděli malý boj, zda si vezmeme černou, nebo barevnou… těžké rozhodnutí, vždyť jsou všechny tak kouzelné. Taťka rozhodl! Malá černá fena se na něj koukala tak oddaně, že se taťka podruhé zamiloval.

Uháčkovala jsem naší malý Nimě obojek z bavlnek, aby si zvykala a zároveň bylo vidět, že je naše. Hrdě jsme jí i nadále jezdili okukovat…

Nastal den "D" a my jsme si mohli Nimušku ve věku 8 týdnů odvézt domů! Byl to skvělý pocit, ale tento pocit prolínal i maličko strach. Doma totiž na nás čekala 3letá fena Flat Coated Retrievera zvaná Dita. Je hodná, to jo, ale nevěděli jsme jak se vypořádá s novým přírůstkem do rodiny.

Když jsme s Nimou přijeli, Dita nás moc všechny vítala. Olizovala i Nimu s dojmem, že je u nás jen na návštěvě… Se zkušenostmi s malou Ditou, jsme nadšeně čekali, až na nás Nima také připraví nějaký ten "nálet", nebo až nás začne okusovat, ale při našem úžasu tomu tak nebylo. Nima si lehla do předsíně a tam usnula beze zájmu s námi laškovat.

Po klidném týdnu se dvěma psy, kteří se doposud ignorovali, Ditě došlo, že Nima zůstane u nás. Nejspíš v tom viděla vše nejhorší a tak, když jsme je krmili, začala na Nimu vrčet a vyhrožovat a snažila se jí "vypudit"!

Díky bohu jí to neprošlo a Nima si z Dity nejprve udělala druhou maminku. A začínala na si na ní zacvičovat útoky… Celý dny hupsala po Ditě a vysela jí na ouškách. Dita jen držela a pak večer obě utahané usínali spolu na jedné podestýlce a jejich pouto rostlo.

Nyní jsou kámošky na život a na smrt. Kde kdo by řekl, že Dita, ta starší a vyspělejší fena se stará a hlídá Nimu, ale je tomu naopak! Nima vyspěla a má síly za obě a tak si o svou Ditušku pečuje a nikomu nedovolí, aby jí snad ublížil.

Věřte mi, že to nejkrásnější co může být, je pohled na dva spokojené a milující se psy!